Zázračná alchymie enzymů

Živá strava

V poslední době čím dál víc diskutovaná. Někdy vynášená do nebes, jindy zatracovaná. Zatracují ji někteří lékaři i jiní. Avšak i mezi lékaři se najdou její příznivci a dokonce i příznivci s vlastními zkušenostmi se živou stravou ať už prověřenou na sobě nebo praxí při léčení druhých. Jedním z nich je i MUDr. Jiří Lyer, pediatr a dlouholetý krajský ordinář dětské gastroenterologie, který má několik vlastních zkušeností s léčením nádorových onemocnění u dětí živou stravou. Zřejmě proto neváhal podpořit svými slovy mou knihu o živé stravě "Nevšední gurmán", za což mu znovu velice děkuji.

Co je na živé stravě tak zvláštního? Čím se odlišuje od ostatních způsobů stravování?

Mnozí určitě tuší, že živá strava nezahrnuje maso, mléko a většinou ani vejce stejně jako strava veganská. Dále však neobsahuje ani cukr a obvykle také žádné obilí. Jedná se především o ovoce a zeleninu v živé - tepelně neupravené formě.

Je to vůbec možné? Dá se na takové stravě dlouhodobě přežít? Nebudou nám, natož dětem, chybět např. bílkoviny a energie? A co je vůbec na takové výživě tak spásného?

Na vše lze odpovědět. Zaměřme se teď však na jednu věc. Na to, čím se živá strava nejvíc odlišuje od všech ostatních výživových směrů. Na to, co snad nejvíc léčí (i když potřebujeme ke svému zdraví celý komplex živin a žádná se nedá dlouhodobě vynechat). To podstatné jsou ENZYMY.

A zde malá ukázka z knihy Nevšední gurmán na toto téma:

Enzymy

Enzymy jsou bílkoviny, na které je většinou vázán některý z kovů (vápník, hořčík, železo, zinek...). Vyskytují se jen v živé hmotě, zato v naprosto každé živé hmotě. Jsou součástí každé živé buňky rostlinné i živočišné. Enzymy mají funkci katalyzátoru - urychlovače chemických reakcí. Díky své funkci jsou pro nás enzymy životně důležité. Chemické reakce, které v našem těle probíhají denně, by bez enzymů trvaly léta tak, jak je tomu v neživé přírodě. Všechny biologické pochody probíhající v rostlinách, živočiších i jednobuněčných organizmech jsou na enzymech doslova závislé.

Enzymy však bohužel neodolávají vysokým teplotám (nad 50 °C) a nejsou proto přítomny ve vařeném jídle ani v pasterizovaných potravinách.

Mnohé enzymy si tělo vyrábí samo. Možnosti tvorby těchto životně důležitých látek však nejsou neomezené. Proto má náš organizmus vypracován důmyslný systém, jak jimi šetřit. Naše tělo umí báječně využít enzymy přirozeně obsažené v potravinách samotných (enzymy exogenní - přijaté zvenčí). V horní části žaludku je totiž rozmělněná potrava shromažďována a zůstává zde v klidu ležet. Neprobíhají zde peristaltické pohyby a nejsou sem vylučovány trávicí šťávy. Zde mají exogenní enzymy a enzymy ze slin (slinná amyláza) čas štěpit živiny. Během této doby také organizmus zjistí, co jsme jako potravu přijali, aby mohl přizpůsobit sekreci vlastních (endogenních) trávicích enzymů. Teprve po půlhodině až hodině se trávenina postupně začíná posouvat do dolní části žaludku, do které jsou naše trávicí enzymy spolu s kyselinou chlorovodíkovou vylučovány. Kyselé prostředí v žaludku je nutné k přeměně neaktivního pepsinogenu na aktivní pepsin, který štěpí bílkoviny. Tomuto enzymu vyhovuje kyselé prostředí (ač mnozí odborníci na výživu tvrdí o enzymech obecně opak). Ve stejně kyselém prostředí pracují i některé další enzymy, které mají za úkol štěpit bílkoviny (např. katepsin D, renin). Je tedy pravděpodobné, že mnohé exogenní enzymy pokračují ve své činnosti i v dolní části žaludku a v tenkém střevu a snižují tak potřebu sekrece našeho vlastního enzymu pepsinu a dalších.

Jestliže takto ušetříme na enzymech trávicích, zbude více zdrojů pro tvorbu enzymů metabolických (ty se podílejí na všech životních pochodech kromě vlastního trávení). A jelikož jsou metabolické enzymy potřebné ke všem životním pochodům včetně každého uzdravování, má toto ušetření zásadní vliv na naše zdraví, vitalitu a nakonec i na délku a kvalitu života.[1] Momentálně tuto úsporu můžeme pocítit např. tím, že se nám časem začnou vyhýbat chřipky a budeme cítit více energie a méně únavy.

Podobně je tomu u všech zvířat. Nejlépe tento systém funguje zřejmě u přežvýkavců. U skotu jsou vylučovány enzymy jen do slézu (posledního žaludku). V ostatních třech žaludcích je potrava trávena rovněž exogenními enzymy.

"Délka života je nepřímo úměrná rychlosti, s jakou se vyčerpává enzymový potenciál organizmu. Zvýšený příjem enzymů z potravy zpomaluje toto vyčerpávání."

Základní postulát enzymové výživy

Dr. Edward Howel

Zázračná alchymie enzymů

Exogenní enzymy pomáhají ještě mnohem dříve, než je spolu s jablkem nebo zeleninovým salátem sníme. Už v době, kdy je jablko ještě na stromě, enzymy zajišťují jeho růst a zrání za pomoci vody, živin z půdy, tepla a slunečního záření. Přeměňují přijaté živiny v rostlinné tkáně, ve zrajícím plodu rozkládají škroby na jednodušší cukry... a jablko sládne a získává báječnou chuť, vůni, barvu, zkrátka správnou zralost, ve které je pro nás stravitelné, zdravé a chutné.

A pak, když jablko sníme, jeho vlastní enzymy nám pomohou jeho tkáň rozložit, pomohou nám s jeho trávením.

Jedná se o anabolismus a katabolismus. Anabolismus je stavba tkání, katabolismus jejich bourání. Anabolismus probíhá po celou dobu života každé živé hmoty, katabolismus probíhá během života i po smrti.

K čemu je dobrý anabolismus je asi zřejmé.

K čemu však slouží katabolismus?

• Když se něco obnovuje, napřed se staré odstraní, (rozebere) a pak se na jeho místě postaví nové, k čemuž se používá zčásti "recyklovaný" materiál původních tkání a z části materiál získaný z potravy.
• Když např. přestaneme na delší dobu cvičit, náš organizmus zjistí, že dříve vybudovanou svalovou hmotu už nepotřebuje v takové míře jako dřív, a protože je její údržba nákladná (svaly spotřebují hodně energie), začne převládat katabolismus nad anabolismem. Svaly atrofují - svalová hmota ubývá.
• Enzymy přirozeně obsažené ve tkáních se také podílejí na rozkladu těchto tkání po smrti. To je mimo jiné i principem zrání masa.
• Podobně je tomu u mléka. Enzymy bakterií mléčného kvašení a další enzymy přirozeně obsažené v mléce přetváří mléko napřed v kysaný výrobek (jogurt či kefír) a později v sýr. A to i bez použití syřidla (tj. dalších enzymů), jen to déle trvá. Pokud však byly enzymy předem zničeny pasterizací, zbývají už pouze enzymy bakterií, které byly do mléka uměle dodány.

Výroba domácího jogurtu trvá zhruba 1 den, parmazán může zrát i 4 roky. Celou tu dobu enzymy pracují a pomáhají s trávením bílkovin, cukrů i tuků v mléce obsažených.

• Proces štěpení živin pomocí enzymů obsažených ve stravě pokračuje i v našem trávicím traktu (při žvýkání v ústní dutině a částečně i v žaludku).

Pokud chceme z této enzymatické pomoci těžit, musíme enzymy na našem talíři zachovat.

Enzymy v semenech

Snad nejpozoruhodnější je mechanizmus fungování enzymů obsažených v semenech. Semeno je určeno k reprodukci, tedy k dalšímu pokračování života rostliny, k zajištění potomstva. Proto je každé semeno živou zásobárnou toho nejlepšího, co bude mladá rostlina pro svůj růst a vývoj potřebovat. Jsou zde vitaminy, minerály, bílkoviny, energie v podobě sacharidů (většinou škrobů) a tuků, vláknina v podobě obalů, které semeno chrání před vnějšími vlivy, a v neposlední řadě také život sám - enzymy. Semeno však obvykle ještě musí nějakou dobu počkat na podmínky příznivé pro život rostliny. Uzrálo v létě nebo na podzim a teprve za několik měsíců nastanou podmínky opět vhodné, aby mladá rostlina, která ze semínka vzejde, mohla vyrůst a zajistit další potomstvo. A protože jsou enzymy velice aktivní a samy o sobě by daly rostlině vyrůst brzy a třeba i do zimní nepohody, musí být na nějakou dobu uspány. O tento spánek se starají enzymové inhibitory.

Teprve když je dost tepla, světla a vláhy, aby mohla mladá rostlina přežít, enzymové inhibitory jsou deaktivovány (jejich vazba s enzymy se uvolní) a enzymy mohou začít svou práci.

V tuto chvíli enzymy například v klíčícím mungu, žitě či slunečnici začínají pracovat i pro nás. Postupně rozkládají škroby na jednodušší cukry, bílkoviny na aminokyseliny, tuky na mastné kyseliny. Na světle a opět za přítomnosti enzymů časem začíná fungovat fotosyntéza, tvoří se vitamin C, vitamíny skupiny B a mnoho dalších látek potřebných pro rostlinu a zdravých pro nás. Kdybychom snědli semeno suché, ještě spící, dokud obsahuje spoustu pro naše trávení složitých látek, způsobili bychom si spíš zažívací obtíže, než abychom si prospěli.

Suchá olejnatá semena se v určité míře konzumovat dají. I ta jsou však výrazně stravitelnější, chutnější a výživnější, pokud je před konzumací alespoň namočíme nebo ještě lépe naklíčíme.

Více o živé stravě, klíčení rostlin, enzymech... najdete v knize Nevšední gurmán a také na www.ZdraviVNas.cz.

[1] Jedná se o zákon adaptivní sekrece trávicích enzymů, který v roce 1943 formulovali pracovníci fyziologické laboratoře Northwestern University. (Pramen: Dr. Edward Howell - Enzymová výživa, r. vydání 2007, Pragma)