O živou stravu je dnes čím dál větší zájem a jsem ráda, že o ní velmi často uvažují i rodiče s ohledem na výživu svých dětí. Dětská výživa je téma velice citlivé. Všichni cítíme, že jde o výchovu budoucí generace a to v období, kdy je nejvíce ovlivnitelná fyzicky i psychicky a kdy za ni máme odpovědnost právě my rodiče. Sice se zdá, že jsou tu různé instituce, které nám mohou do značné míry pomoci, ale ve skutečnosti je jen na nás, jakou vybereme pro dítě školu a školku, kterého dětského lékaře, čím budeme dítě živit, jestli půjdeme v péči o tělo i ducha ve vyjetých kolejích nebo zvolíme vlastní cestu a jak v tom všem půjdeme dítěti příkladem. A s lehkým úsměvem dodávám: V tom všem bychom měli chodit uvolněně, s klidem a radostí v duši, aby i naše robátka byla klidná a vyrovnaná. Jsme přeci jednou rodiče, tak to samozřejmě hravě zvládneme!

Nevím, zda to dnešním rodičům ulehčím, ale přesto uvádím pár otázek, se kterými se ve své praxi setkávám a odpovědi, které mi dle mých zkušeností připadají správné. (Nejsem lékař, řídím se jen svou zkušeností, intuicí a logikou věci.)

Nemohu dítěti ublížit, když je budu živit od začátku stravou tepelně neupravenou? Syrové jídlo bývá přeci obtížně stravitelné a dítě ještě nemá plně vyvinutý trávicí trakt.

Proč bychom měli jako první příkrm dávat dítěti něco vařeného, když mateřské mléko je také syrové. A ne zcela vyvinutému trávicímu traktu pomůžeme už tím, že pečlivě vybereme, co dítě ochutná jako první, druhé atd. a také když mu nedáme hned všechno najednou. A proč mu dávat chléb, když škodí i dospělým? A ostatně všechna mláďata v přírodě začínají též stravou syrovou, nikdo jim nevaří... A že to může být příliš studené? Rozmixovaná mrkev se přeci dá ohřát ve vodní lázni (při 40 °C je stále syrová a teplejší už by stejně byla horká) a když necháme dítko, ať něco (proužek mrkve, jablka, okurky) vezme do ruky a samo žumlá a kouše prvními zoubky, to co se mu podaří ukousnout, už bude dávno v pusince ohřáté, než to spolkne.

Mohu v době těhotenství změnit svou stravu?

I přidání syntetických vitamínů je změnou stravy. Taková změna však je obvykle naordinována lékařem a tak se nad ní málokdo pozastaví. Různé těhotenské chutě a nechutě jsou naopak přímo voláním těla po změně stravy. Jenže naše tělo má jako prostředníka ke sdělení jen naši mysl. A ta neumí požádat o nic jiného než o to, co zná. Proto se někdy musíme zamyslet tam, kam už naše intuice nesahá, a pomoci ty chutě správně "přeložit". Máme-li stále chuť na sladké, možná potřebujeme víc ovoce - glukózu v něm obsaženou potřebuje miminko pro vývoj mozku... a máme-li chuť na čokoládu, možná nám chybí hořčík nebo jiný minerál v ní hojně obsažený. A mnohem víc než čokoláda z praženého kakaa se spoustou cukru a nevhodných tuků nám pomůže listová a naťová zelenina, která to dobré z čokolády obsahuje také + mnohé navíc a v mnohem přijatelnější (stravitelnější a využitelnější) formě. (Když si dám zelenou "Pampeliškovou kávu"[1], pookřeju a přejde mě mlsná.)

S jednou mou milou známou jsem se kdysi po delší době potkala na jarmarku u živé stravy. Divila se, nevěděla, že takto jím, všechno pro ni bylo nové. Uvítala však mou tehdy jen malou brožurku s pár recepty a s tím jsme se tehdy rozloučily. Asi po dvou letech jsme se potkaly znovu. Mezi tím otěhotněla a porodila syna. A k mému překvapení mi začala vyprávět, jak během těhotenství dostala najednou chuť na zeleninu. Vytáhla tehdy můj sešit a začala zkoušet některé saláty. A moc jí chutnalo. Říkala si: "To mé dítě, to je snad nějaký vitarián!"

Narodil se jí kluk jako buk a po půl roce kojení si začal s maminkou pochutnávat na šťávičkách, ovoci a zelenině. Nejraději prý má všechno zelené! A i jinak překvapuje neobvyklými chutěmi. Např. u pomerančů má rád, když nejsou zrovna dokonale oloupané. Ono totiž to bílé pod kůrou obsahuje užitečné bioflavonidy (samozřejmě zejména u pomerančů v bio kvalitě). Jako by to věděl dřív, než máma!

Jak tedy na změnu výživy v těhotenství?

U většiny z nás platí pomalu a postupně. Čím dříve se změnou začneme, tím obvykle lépe; hlavně ale každý podle sebe. Intuice, i rozum jsou důležité: jsme-li na něco navyklé, tělo už nemusí umět říct, co skutečně potřebuje a co mu škodí.

Je vhodné začít s jedinou věcí (ať nás překotná změna nevyčerpá psychicky ani fyzicky, ať si ponecháme radost z objevování a zkoušení nového). Např. před večeří či obědem zařadit trochu zeleninového salátu či pár kousků syrové zeleniny. Nebo vynechat večerní kávu či čokoládu, a nejlépe ji nahradit, třeba nápojem ze zeleného ječmene. A když si zvykneme, zase 1 věc přidat či ubrat... (Postupně můžeme odstraňovat cukr, mouku, mléko, případně maso; postupně přestávat s tepelnou úpravou - navyknout si každé jídlo začínat něčím syrovým).

Základní pravidla živé či spíše zdravé stravy mohou pomoci:

• Jezme dopoledne ovoce a odpoledne zeleninu. Listovou zeleninu a natě si můžeme dát kdykoli a k čemukoli v jakémkoli množství.

Tohle základní pravidlo může být naprosto postačující. Pokud ale nechceme přejít na čistě živou stravu naráz, což v těhotenství nebo během kojení většině lidí nedoporučuji, hodí se ještě několik dalších pravidel:

• Ovoce jíme zásadně zralé, syrové a samotné. S ničím je nekombinujeme s výjimkou listové zeleniny a snad i malého množství oříšků (spoustě lidí a obzvlášť dětem může prospět i syrový žloutek z dobrého chovu).
• Máme-li chuť na sladké, jíme je mezi 9. a 11. h, kdy je aktivní slinivka břišní, která produkuje trávicí enzymy a inzulín. Řepnému (i třtinovému) cukru se však raději vyhýbejme úplně. Pokud jsme si dali něco sladkého, ovoce už pak raději nejezme nebo alespoň s dvouhodinovým časovým odstupem.
• Máme-li hlad či chuť na těžké či kombinované jídlo (maso s bramborem apod.) lépe se stráví v době oběda (mezi 13. a 15. h, kdy je aktivní tenké střevo) než později. Před tímto jídlem (ale i k němu a po něm) opět velice prospěje jakákoli syrová zelenina. (I když by to byla třeba jen půlka papriky. Ale zde většinou platí čím víc, tím líp.)
• Po 15. h (aktivní je močový měchýř) a ještě spíš po 17. h (doba aktivity ledvin) už jezme jen lehká jídla. Ideální je zeleninový salát s raw olivami, pomazánky z máčených oříšků se zeleninou... V tuto dobu jsou nevhodná jídla sladká, slaná, tučná, kořeněná, ale i čaj (o kávě, alkoholu a kouření ani nemluvě). A pokud na salát opravdu chuť nemáme, lepší než "dietní" kuře s rýží budou jáhly s dušenou zeleninou nebo ryba se zeleninou syrovou či připravenou v páře.
• Dělená strava už byla náznakem zmíněna, přesto zde stručně její základ:
• bílkoviny kombinujeme se zeleninou, NE se sacharidy či tuky nebo spolu navzájem (maso by se nemělo potkat s rybou ani jsme-li zrovna na rautu)
• sacharidy kombinujeme se zeleninou nebo i s tuky, NE s bílkovinami nebo ovocem
• tuky kombinujeme se zeleninou (případně se sacharidy NEBO v malé míře s ovocem) NE s bílkovinami a lépe ne rozdílné tuky spolu navzájem (nevhodný je kokos s avokádem a někteří obtížně snáší i kokos s ořechy nebo semeny; více v knize Nevšední gurmán nebo při poradenství, na přednáškách)
• Řídíme se také intuicí. Pokud nař. cítíte, že Vám vadí ovoce (ca 25 % populace, významnější to bývá u dospělých), prostě ho nejezte. Nebo si ho dejte jen výjimečně, když na něj máte skutečně velkou chuť.

Co tedy jíst v těhotenství, při kojení, co dávat dětem?

Teď bude řeč spíš o dětech. Pro dospělé včetně těhotných a kojících platí to samé, jen pořadí přidávání nových jídel může být zcela individuální. (Komu by např. ovoce z počátku způsobovalo nadýmání, začne zeleninou apod.)

Jako první bývá vhodné ovoce - zralé, syrové a samotné

Neobsahuje téměř žádné antinutriční látky (na rozdíl od zeleniny, o luštěninách či obilí nemluvě)

má spoustu glukózy pro výživu mozkové a nervové tkáně (a také pro červené krvinky, oční sítnici a ledvinovou a kostní dřeň, které si umějí brát energii téměř výhradně z glukózy)

je v něm spousta té nejlepší vody (neprošla vodovodním potrubím ani PET lahvemi, neobsahuje tedy PBC, nejsou v ní anorganické - pro tělo nevyužitelné minerály, zato na sebe váže spoustu výživných a ideálně využitelných látek).

(Pokud dítě ještě pije mateřské mléko a k tomu jí jen ovoce, nemusí už ani moc pít - pokud není extrémní horko, ale pak by si zřejmě řeklo samo. Malému dítěti vodu nabídneme, ale nenutíme. Ideální jsou čerstvě lisované ovocné šťávy.)

obsahuje vitamíny, minerály i další výživné látky v ideálních poměrech a ideálně využitelné a co tělo zrovna nepotřebuje, to díky přírodní formě zdroje dokáže bez námahy vyloučit.

Např. životně důležitý vit. C, který si naše tělo nedokáže samo vyrobit (mnozí jiní živočichové si jej syntetizují v těle) - jeho skutečná potřeba je dnes značně podhodnocena, možná díky tomu, že dostatečné dávky vit. C braného v tabletách by nám brzy způsobily ledvinové kameny. (zdroj: Karel Machala Géniové na prahu nové medicíny - kap. Linus Pauling). Vit. C působí proti rakovině a všem chorobám a poškozením tkání vč. zubů, dásní..., buduje imunitní systém, urychluje hojení ran, pomáhá proti anemii, zlepšuje paměť... pomáhá čistit tělo, pomáhá i od následků chemoterapie...) Vit. C však rozhodně není to jediné, co od výživy chceme a potřebujeme. A ovoce a zejména zelenina (nejvíce listová) je tím nejzaručenějším zdrojem.

Obsahuje také vlákninu. Té ale není příliš mnoho (i díky vysokému obsahu vody) a její velkou část tvoří pektin - stravitelná rozpustná vláknina.

Obsahuje spoustu enzymů - pro trávení, metabolismus (budování tkání i odbourávání opotřebovaných buněk, uzdravování).

Díky tomu se ovoce tráví skoro samo. Strávené je ideálně využito a zbytek se vyloučí.

Další v pořadí přichází zelenina - brzy na jaře, kdy sezónní ovoce ještě není, může být i prvním příkrmem

Jako první bývá nejvhodnější mrkvová šťáva a i později má zůstat základem, do kterého se dají postupně přidávat další druhy:

• šťáva z červené řepy a okurky
• šťáva ze salátu, ze špenátu...
• šťáva petrželová, celerová, případně tuřínová atd.

Šťávy pijeme samotné a před jídlem (nejlépe na lačno, nebo po kojení). Pokud bychom dali zeleninovou šťávu po zeleninovém jídle (nikdy ji nedáváme po ovoci!), ředíme trávicí šťávy a trávení může trvat déle. Jelikož ale šťáva obsahuje i enzymy potřebné k trávení, je pořád lepší zapít jídlo zeleninovou šťávou než vodou, jen bude šťáva v těle možná méně a s obtížněji využita než na lačno.)

Z počátku stačí maličká množství. Začínáme po lžičkách, časem může být štamprle, ještě později 0,5 dcl. Dítě nenutíme. Necháme ho, ať si na novou chuť zvykne. Ať má možnost být přirozeně zvědavé a chtít ochutnávat. Ideálně děláme trochu šťávy pro sebe a když je dítko zvědavé, necháme je taky ochutnat.

Ovoce a zeleninu ani jejich šťávy spolu pokud možno nekombinujeme.

Zeleninové šťávy se tráví rovněž samy a platí o nich to, co o ovoci. Navíc mají i výhody syrové zeleniny:

větší množství bílkovin - množství odpovídající nebo i přesahující množství bílkovin v mateřském mléce

sacharidy, tuky a vláknina jsou rovněž obsaženy ve zcela vyhovujících poměrech a složení.

Zelenina syrová a rozmanitých druhů je ideální výživou pro svaly, kosti, zuby i pro ostatní tkáně.

Krom vitamínů, minerálů a enzymů má ovoce a zelenina i spoustu známých a neznámých ochranných a nutričních látek, které zajišťují:

• průběžné a ideální čištění celého těla
• ochranu před volnými radikály a tedy i před rakovinou a degenerací tkání
• ochranu před genovým poškozením
• mnohé z nich mají přímo protirakovinné účinky (zejména brukvovité, ale i jiné druhy)
• pomáhají ideálnímu růstu a vývinu, pečují o mozek, krvetvorbu (např. kyselina listová - vit. B9 v listové zelenině, ale hlavně červené řepě..., vit. B12 ve fermentovaných potravinách, mořských řasách)
• léčí akutní i chronické choroby - odhleňují, mnohé mají antibakteriální i antivirové účinky, pomáhají proti kvasinkám, plísním...
• pomáhají budovat imunitu
• Pomáhají opravovat poškozené buňky - např. kyselina listová

Dva z nejvýživnějších druhů zeleniny jsou mrkev a červená řepa. Mrkev má velice vyrovnané a komplexní složení a kromě betakarotenu - silnému antioxidantu a potravě pro oči - obsahuje výživné látky skutečně pro celé tělo. Červená řepa je unikátním zdrojem kyseliny listové a zřejmě zejména díky ní jsou např. Zakavkazské národy tak dlouhověké. Jsou to však jen dva příklady. Je nanejvýš vhodné jíst zeleninu v druhově co nejširším zastoupení a samozřejmě co nožná nejlépe pěstovanou.

Dále jsou vhodné např.: mrkev, petržel, celer, okurky...

Zvláštní kategorii tvoří listová zelenina

Dá se kombinovat s ovocem i zeleninou i s čímkoli jiným

Syrová listová zelenina je snad to nejdůležitější. Obsahuje chlorofyl (a železo) pro zdravou krev a zvláště všichni, kdo nejedí maso, by si ji měli hojně dopřávat, aby nebyli anemičtí. Je ideální pro krvetvorbu ale má i vápník a hořčík pro zdravé kosti, zuby, nehty, vlasy, je důležitá pro veškeré buňky a tkáně. I kyselina listová v ní obsažená (vit. B9) je nesmírně důležitá zejména v těhotenství pro vyvíjející se plod, ale i při kojení pro dítě i matku a kdykoli později. Kyselina listová totiž podporuje tvorbu nukleových kyselin v jádrech buněk a tím ovlivňuje vývoj celého těla a všech tkání včetně mozkové a nervové, krevních buněk atd. Mamince to pomáhá v jejím léčení a regeneraci a v tom, aby potřebné látky nebyly brány z jejího těla "na dluh" - na její úkor. U dospělých má vliv hlavně na regeneraci, ozdravování, zpomalování stárnutí.

Listová zelenina má silně zásaditou reakci - vyrovná kyselé působení většiny naší stravy, léků, stresu, celého životního stylu

Chceme-li od listové zeleniny (a nejen od ní), aby nám dodala železo - zlepšila krvetvorbu, krevní obraz... vyvarujme se zejména společné konzumace s mlékem a mléčnými výrobky. Železo se společně s přemírou anorganického vápníku z pasterizovaného mléka nevstřebává.

Žloutek

Může se zdát, že se jedná o potravinu nad míru rizikovou. Vezměme si však, že bakterie, viry, spóry plísní... jsou všude, volně létají vzduchem. A přesto neonemocní všichni. Jen někteří. Onemocní ti, kdo jsou zrovna oslabeni, kdo se nevhodně živí, jsou vystaveni vysoké míře stresu, jsou přetíženi, mají nedostatek spánku, mají vyšší dědičné zatížení, žijí v celkově horším prostředí, nezdravým způsobem života... To vše buduje ideální prostředí pro život a množení bakterií, virů, kvasinek, plísní... Nic ale nedokáže trvale přežívat bez potravy nebo v nevhodném (pro tyto patogeny zásaditém) prostředí. Proto se i salmonela uchytí spíše tam, kde ji dobře živíme (odpadem z konzumace cukru, pečiva, pasterizovaného mléka...).

Přes všechna rizika má pro nás syrový vaječný žloutek vhodné složení. Vaječný albumin je velice podobný laktoalbuminu - hlavní bílkovině mateřského mléka a proto má pro nás snad nejlepší složení aminokyselin - z jeho aminokyselin si nejsnáze poskládáme bílkoviny našemu tělu vlastní.

Žloutek obsahuje vhodný tuk včetně cholesterolu, který v jeho tepelně nezpracované formě potřebujeme na stavbu buněčných membrán. Cholesterol má protizánětlivé účinky, podílí se na tvorbě některých hormonů. Ostatně 4/5 množství našeho cholesterolu si tělo samo vyrábí. Obalové vrstvy žloutku obsahují také fosfolipidy - další tukovou složku, která se rovněž vyskytuje i v našich buněčných membránách.

Žloutek je zásobárnou živin pro vyvíjející se zárodek. Obsahuje všechny vitaminy kromě vit. C, tedy i nedostatkové vitaminy B12 a K, především však vit. A (pro kůži, oči, sliznice...) a D3 pro zdravé kosti a zuby.

Přesto však pro nás zřejmě vejce nejsou nezbytně nutnou součástí stravy, stejně jako nepotřebujeme jakékoli mléko v období po odstavení (po 3. roce věku). I tak jsem přesvědčena, že syrové žloutky vajec slepic z dobře živeného a převážně venku drženého chovu mohou zejména dnešním dětem prospět.

Konzumovat se žloutky dají jako součást zeleninových dresinků, ale i zamíchané do pomerančové šťávy s medem (1 sklenice šťávy/1 žloutek/1lžička medu) - takto bude dětem určitě chutnat. Pro maminky je vynikající jako součást banánové zmrzliny (1 žloutek na 1-2 mražené banány - rozmixovat). Pro malé děti samozřejmě použijeme banán čerstvý - spolu se žloutkem z něj tyčovým mixérem nebo jen vidličkou vyrobíme kašičku.

Žloutek lze kombinovat s veškerou zeleninou i s ovocem (u ovoce to ale může být individuální, je třeba vyzkoušet) a lze přidat i k sacharidům (klíčená pohanka, fermentované obilniny). Nevhodná je kombinace s jinými tuky (ořechy a jiná olejnatá semena a oleje, avokádo; ani domácí majonéza není vhodná pro malé děti; majonéza v uleželém salátu Colleslaw (viz kniha Nevšední gurmán) by vadit nemusela - částečně prošla fermentací a je předrozložena/přetrávena enzymy ze zeleniny).

Ořechy a olejnatá semena

Ořechy a olejnatá semena v malém množství (malá hrst denně úplně stačí) a nejlépe ca 12 h máčená. Obsahují kvalitní tuky. Např. Vlašské ořechy a lněné semínko mají velký obsah omega 3 nenasycených mastných kyselin potřebných pro mozek a nervovou tkáň, ale i pro imunitu, regulaci srážlivosti krve, pružné cévy, správnou výši krevního tlaku, cukru a cholesterolu...

Se lněným semínkem však pomalu a opatrně. Pro spoustu lidí a tím více dětí je těžko stravitelné a i jeho omega 3 mastné kyseliny se z něj tělu obtížně získávají. Mnohem lépe poslouží již zmíněné vlašské ořechy.

Přidáváme je postupně a po malých dávkách, nejlépe upravené máčením či klíčením a pak mixované - ve formě ořechových mlék a sýrů...

Nejpřínosnější bývají vlašské ořechy, konopné semínko, lískové oříšky - máčené alespoň 12 h, případně ve formě semínkových sýrů (viz kniha Nevšední gurmán).

U každé potraviny a o to více u ořechů platí, že druhy, které dítě odmítá, nevnucujeme. Může to být signálem, že pro něj nejsou vhodné.

Avokádo

Pro ty, kterým vyhovuje (obvykle ti, kdo obecně dobře tráví tuky, ale vyzkoušejme a řiďme se svými pocity) je skvělým zdrojem energie, kvalitních tuků, vitaminů, minerálů. Obvykle stačí ½ avokáda na porci pro dospělou osobu, pro děti přiměřeně méně, ale je to individuální. Kombinuje se se zeleninou, ale může přijít i do ovocného salátu nebo smoothie, což je třeba vyzkoušet (někomu může kombinace s ovocem vadit i když je samo avokádo ovocem, avšak se zcela výjimečným složením).

Pro děti je též vhodné, avšak ne jako první příkrm. Přidávat ho začínáme postupně po malých dávkách např. rozmixované s jablkem nebo se špenátem a okurkou, příp. i s řapíkatým celerem. Nebo jako součást mrkvového salátu. Jeho dávky postupně zvyšujeme a začínáme třeba 1 lžičkou.

1. setkání s avokádem je nejlepší jako součást oběda - mezi 13. a 15. h (zimního času).

Avokádo je bohatým zdrojem minerálních látek draslíku, mědi, hořčíku, fosforu a vitaminů C, E, K, H, B3 a B5( kyseliny pantothenové). Dužina obsahuje kyselinu olejovou, palmitovou (nasycená s dlouhým řetězcem - tedy hůře stravitelná) a linolovou. Obsahuje velké množství tuků (ca 15%) i bílkovin (18 aminokyselin a zřejmě všechny esenciální), proto je pro malé děti (do roka) hůře stravitelné. V malých dávkách a vhodných kombinacích si na něj ale určitě mohou zvykat už dříve. Vynikající je i jako součást kašičky z banánu a špenátu.

Oleje

Nejlepší jsou jako součást plodiny, ze které pocházejí. Kombinujeme je zejména se zeleninou.

Nejméně rizikový bývá olivový olej. Extra panenské oleje nepoužíváme pro tepelnou úpravu, do hotového i uvařeného pokrmu je však přidat lze.

Slunečnicový olej je obecně málo termostabilní, proto jej rovněž nezahříváme.

Dalšími přínosnými oleji mohou být dýňový, brutnákový a ostropestřcový olej (uchováváme je v lednici), mandlový olej a určitě i další.

Sójový a řepkový olej nejsou příliš vhodné, kokosový a palmový tuk nepoužívat pro děti vůbec.

Lněný a sezamový olej bych spíš nepoužívala. Oba jsou hůř stravitelné a na sezam často vzniká alergie.

(O tucích a olejích obšírněji v knize Nevšední gurmán.)

Slazení

Slazení jiné než přirozené (cukry obsažené v ovoci a zelenině) zřejmě není potřeba. Je lepší si na přemíru sladkého nezvykat. Ideální není ani med a sušené ovoce. Používáme je spíše později, když děti začnou pokukovat po sladkostech, které mají ostatní, jako náhradu těchto sladkostí (k výrobě vánočního cukroví...) a aby věděly, že to zdravější je velmi chutné, i aby měly ostatním dětem co nabídnout.

Pokud je Vaše dítě extrémně laděno na sladké, doporučila bych třeba jen krátkou konzultaci. Příčiny toho, proč dítě vyžaduje sladké, totiž mohou být zcela opačné a tím i vhodná řešení bývají opačného rázu:

Jedna skupina takovýchto dětí sladké skutečně dobře tráví a také je potřebuje a takovému dítěti občas prospěje i troška medu, a hlavně spousta ovoce. Takto získanou energii pak hravě využije pro lepší fungování svalů i mozku. Dítě je čiperné a skutečně se přísun cukru (z přírodního zdroje) projeví jako více energie fyzické či mentální. Zároveň nezpůsobuje změny nálad k horšímu.

U druhé skupiny dětí/osob je vhodné tendence k vyžadování sladkého cílevědomě tlumit. Zde jde spíš o nižší citlivost chuťových a čichových buněk danou nižší schopnosti jater tvořit žluč. Člověk pak obvykle touží po výrazných chutích, ale přemíru sladkého (individuální potřeba cukrů je nižší než u ostatních) tělo není schopno strávit a ani adekvátně využít. Takové dítě bude po konzumaci většího množství sladkých pokrmů spíš unavené či dokonce spavé, což může nastat i jen po konzumaci většího množství hroznového vína! Následkem bývají přetížená játra a možná i ledviny a s velkou pravděpodobností slinivka a postupem času (řádově let, ale opět je to velice individuální) může dojít i k horšení zraku. Změny nálad (nervozita, pocit stresu, ale i smutku) bývají sledovány spíš u dospělých (s věkem totiž potřeba cukrů obecně klesá), ale teoreticky mohou nastat i u dětí.

Nejste-li si jisti, ke které skupině patří Vaše dítě (nebo i Vy), určitě se na mě obraťte. Ráda pomůžu s diagnostikou a možná spolu snáze přijdeme na pár vhodných způsobů, jak i ve vypjatějších situacích reagovat a jak je co nejcitlivěji řešit. Nebo možná odejdete uklidněni, že vaše dítě/Vy nějaké sladké skutečně potřebuje(te) a jen se společně ujistíme, za ho je dostatek ve vhodné formě a ve vhodné denní době a ročním období.

Sušené ovoce může dobře posloužit, když není dostatek ovoce čerstvého. Je vhodné je předem namočit (např. přes noc). Dáváme přednost méně sladším druhům s větším množstvím vitaminů a antioxidantů (góji, aronie, neslazené brusinky, černý rybíz...) Sladké druhy (datle, fíky, rozinky, křížaly) používáme spíš v malém množství jako sladidlo - opět je vhodné je předem je namočit. Sušené švestky, meruňky (nesířené), ale i fíky mohou mít, ač velice sladké, v malém množství určitě svůj zdravotní přínos (železo, antioxidanty, betakaroten...). Pestrost a střídmost je vždy důležitá.

Pozor na kvalitu (plísně, roztoči, tepelná úprava, přidaná glukóza, síření). Švestky bývají sorbované, což je lepší než síření, i když ne ideální.... Tepelná úprava (např. turecké fíky bývají před sušením vařeny zřejmě proto, aby šlo sušení rychleji - rozruší se povrchová vrstva slupky, která chrání čerstvý plod před vysýcháním, což šetří čas i energii potřebné k sušení). Podobně je zřejmě nakládáno s některými meruňkami a zcela jistě s datlemi (nejen ty v polystyrénových vaničkách, kde bývá i informace o přidané glukóze - produkt je zřejmě blanšírován v glukózovém sirupu). Výsledkem není jen znehodnocený plod, ze kterého tělo už nemůže získat vitaminy a minerály v maximálním množství a kvalitě. Tepelně upravené sušení ovoce je zároveň výrazně náchylnější k napadení plísněmi, což ale vůbec nemusí být na první pohled zřejmé. Teprve po rozloupnutí datle či fíku spatříte sametově černý povlak uvnitř. (Černá plíseň je prý bohužel ta nejškodlivější. A každá plíseň v počáteční fázi svého růstu není okem patrná.)

Ideální není ani med, ale děti jej zvládnou mnohem lépe než dospělí. Lépe dopoledne, nikoli večer.

Další přírodní sladidla: javorový sirup, yacon sirup, snad i datlový sirup - občas. (Agávový sirup je méně vhodný díky vysokému obsahu fruktózy, která zatěžuje játra. Pokud jej chceme občas použít, tak jen v malém množství - stejně hodně sladí - a spíš nefiltrovaný, ať je v něm zachováno co nejvíce vitaminů a minerálů (např. www.biopuro.cz).

Stévie- Stevia rebaudiana - sladká rostlina -přírodní sladidlo vhodné pro dospělé, diabetiky a zejména pro ženy, zvláště pak v období těhotenství, kdy by mělo být cukrů konzumováno co nejméně. Jsou to sušené listy rostliny - zcela přírodní - a neobsahují snad žádný cukr - sladká je zde bílkovina. Dle mých dosavadních vědomostí a zkušeností by měla být neškodná, ale má určitou pachuť, která lépe zanikne či se dokonce rozloží v pokrmech zeleninových (mrkvový či řepný dort).

Ženy by v těhotenství měly jíst jen cukr, který je přirozenou součástí ovoce (i toho s mírou) - zřejmě kvůli snadnému rozvoji poševních infekcí. Toto opatření spolu s postupným vynecháním pečiva (lepku, ale i škrobu - jeho významným zdrojem je zejména rýže) a mléka pomůže tomu, že se v těle obecně nebude dařit infekcím a matka a dítě např. nemusí být vystaveny zbytečnému a riskantnímu vlivu antibiotik.

luštěniny

konzumujeme nejlépe přes noc máčené, případně lehce naklíčené (o klíčení, máčení, skladování a zpracování semen a ořechů více v knize Nevšední gurmán). Všechna semena obsahují enzymové inhibitory i spoustu dalších antinutričních látek. Část z těchto látek se rozkládá varem, který ale zároveň se zničí naprostou většinu výživných látek. Některé antinutriční látky navíc tepelné úpravě odolávají, nebo se jejich účinek na organizmus dokonce zesílí. Naopak při máčení a klíčení se většina antinutričních látek rozloží a výživné látky dokonce přibývají. Jedná se zejména o vitamin C a vitaminy skupiny B (včetně vit. B12). Při delším klíčení, kdy se objevují zelené lístečky, rostlinky vytvářejí i chlorofyl. Tím víc mohou být prospěšné i krvetvorbě...

Dle mých posledních informací však klíčky bohužel obsahují také lektiny - látky shlukující krvinky. Červené krvinky pak zřejmě poberou méně kyslíku, bílé mohou mít nižší schopnost pohlcovat/likvidovat cizorodé látky - patogeny. Zřejmě je to přírodní způsob ochrany maličké rostlinky před okusem zvířaty, která prý díky lektinům klíčky nežerou. Pro nás je to vlastně dobrá zpráva. Nemusíme ztrácet čas zdlouhavým klíčením. Stačí semena/luštěniny přes noc namočit, propláchnout a dobře uzavřené uložit v lednici. Luštěniny bez vody, olejniny (slunečnice, mandle...) ve vodě. Pokud po nějaké době klíčky v chladu lednice přeci vyrostou, procesem fermentace - např. při výrobě sušených placek - se zřejmě lektiny, tak jako jiné antinutriční látky, rozloží. (Zvýšený obsah antinutričních látek ve vyrostlém klíčku semene mám ověřen přístrojem Bicom. Malé klíčky, zdá se, nevadí.

(Více o fermentaci i o enzymovém nápoji Rejuvelacu - vzniká fermentací klíčeného obolí - v knize Nevšední gurmán)

Nejstravitelnější je mungo - po malých množstvích (lžička) je můžeme postupně zařazovat již okolo 1 roku věku. Množství zvyšujeme pomalu podle snášenlivosti a preferencí dítěte. Další v pořadí je klíčená čočka, která má pro nás velice výhodné složení aminokyselin. Její bílkoviny jsou proto velice dobře využitelné pro stavbu naší svalové hmoty, ale potřebujeme je i pro imunitu... Obsahuje také významné množství kyseliny listové. Klíčenou cizrnu bych však zařazovala až nejdřív od 3. roka věku (je hůře stravitelná a má pro nás méně výhodné složení).

Fazole a zejména sóju však raději nekonzumovat vůbec. Obsahují příliš mnoho antinutričních látek, které se nerozloží ani klíčením. Sója má pro nás navíc nevhodné složení tuků a bílkovin a pro člověka je příliš koncentrovanou potravinou (původně se jedná o potravinu krmnou).

Asijské národy mají zřejmě větší schopnost trávit sóju, proto jim může i prospívat. Dle Roberta M. Sapolského (Neuroendokrinolog, Stanford University, viz jeho přednášky na YouTube) má toto etnikum také větší schopnost vytvářet enzymy pro trávení škrobu. Proto také mohou běžně konzumovat rýži.

Obilí

Obilí pro lidi původně určeno není. Živí se jím někteří hlodavci a někteří ptáci (ti, kteří mají volátko, v němž je teplo a vlhko k probuzení enzymů k činnosti. Jako by byl nastartován proces klíčení, výživné látky jsou lépe využitelné).

Obilí obsahuje lepek, který obaluje klky ve střevech, čímž brání vstřebávání výživných látek. Zároveň zůstává dlouho na střevní stěně přilepen spolu s různými zplodinami metabolizmu, čímž napomáhá vstřebávání toxinů. I samotný lepek pro nás bývá alergenem a příčnou nejrůznějších chorob a zdravotních poruch.

Škrob způsobuje ekzémy, lupénku..., zahleňuje, poškozuje i štítnou žlázu, ucpává střeva. Je velice těžko stravitelný (je to velká ve vodě nerozpustná molekula).

Cukr řepný, ale i přírodní, třtinový, zejm. rafinovaný

Cukr, který je vyjmutý z původní plodiny. Je zbaven vody a ostatních výživných látek a vlákniny. Proto způsobuje hyper a následně hypoglykémii, poruchy pozornosti, hyperaktivitu, přispívá ke zvyšování krevního cukru, tlaku a cholesterolu. Zároveň okyseluje organizmus a živí bakterie, viry, kvasinky, plísně. U osob, které sacharidy a cukry tráví obtížněji (dle mého odhadu se přirozeně jedná o ca 25 % populace a k této čtvrtině populace je ještě třeba přičíst osoby s poruchou či oslabením slinivky břišní, která produkuje inzulin a zřejmě i jedince s poškozením jater a ledvin) může naopak po nemírné konzumaci cukru nastat únava a utlumení organizmu a u některých i změny nálad až deprese.

Při vhodné úpravě stravy (výrazné omezení až vyloučení cukru a také potravin obsahujících škrob - obiloviny, rýže a obecně přílohy) obvykle nastává výrazné zlepšení až vyléčení výše popsaných obtíží. V mnoha případech je však vhodné omezit až vyloučit i mléko a mléčné výrobky a jsou i jedinci, kterým vadí maso. To je však potřeba určit individuálně. Nedoporučuji, a už vůbec ne u dětí, jen tak zkoušet vyřazení veškerých živočišných bílkovin. Někdy může napovědět intuice samotného dítěte (pokud určitou potravinu vyloženě odmítá), spíše bych však doporučila poradenství. Ráda se vám v takovém případě budu věnovat individuálně.

Maso

Nejsme masožravci, a proto nemáme dostatek enzymu urikázy potřebného k vyloučení kyseliny močové, která v těle vzniká jako zplodina metabolizmu při konzumaci masa. Významné to bývá zejména u vyznavačů běžné české kuchyně, která může zahrnovat kombinované masité pokrmy i 2x-3x denně. Následkem bývá artróza, případně dna (velká zátěž pro ledviny). Jsou mezi námi jedinci (děti i dospělí), kteří maso a živočičné bílkoviny do nějaké míry potřebují (nikoli však mléčné bílkoviny vyjma bílkovin mateřského mléka u kojených dětí). Ale jsou tu i lidé, kterým maso může vyloženě vadit (rovněž děti i dospělí).

Kdo si není zcela jist, jak je to u něj či jeho dětí, může se řídit buď intuicí jedince o kterého se jedná (intuice však nemusí být vždy čistá, zvláště pokud už máme vypěstovány určité návyky např. na cukr, sůl, obiloviny, tepelně upravenou stravu), nebo se může přijít poradit, nebo může volit opatrnou cestu: "maso ca 2x týdně". Maso volí spíš libové s kratší dobou tepelné úpravy a střídá je s kvalitními rybami a vejci. U dospělých je však např. v rámci očistné kúry možné masité pokrmy na nějakou dobu zcela vynechat. Pročištěný organizmus se pak může opět projevit zdravou intuicí, která naznačí, zda po očistě maso opět občas zařazovat, případně jak často a kdy je potřeba.

Běžné následky nadužívání masa:

• zahnívání ve střevech - rozvoj patogenní mikroflóry - následkem bývají i bolesti hlavy
• okyselování - ničení kostí, zubů..., infekční choroby...
• přemíra tepelně upraveného cholesterolu - obalování inzulinových receptorů - cukrovka
• riziko metabolického syndromu (vysoký krevní cukr, tlak a cholesterol) zejména při konzumaci masa společně se sacharidy, u tučných a smažených masitých pokrmů

Ideální je kombinace se syrovou zeleninou a co nejkratší doba tepelné úpravy.

nejhorší je kombinace se sacharidy, jen o málo lepší je kombinace s tukem

Nevhodné jsou i kombinace různých druhů bílkovin. Např. maso a mléko se společně špatně tráví, a navíc tato kombinace brání využití železa v těle. Velice nevhodné jsou i kombinace rostlinných a živočišných tuků i tuků nasycených a nenasycených, jednoduše různých druhů tuků. Toho se nevyvarujeme, ani pokud libové maso upravíme na oleji (olej je tuk rostlinný nenasycený, maso vždy nějaký živočišný a zároveň nasycený tuk obsahuje. Proto pokud už maso jíme a upravujeme je společně s tukem, použijme raději sádlo (je živočišné, obsahuje nasycené MK a je relativně termostabilní) než jakýkoli jiný tuk. Vše je však individuální a najdou se i jedinci, kteří snesou k masu spíš trošku olivového oleje (nikoli extra panenský, pokud na něj smažíme), než sádlo.

Mléko

Jsme savci a poroto je pro nás mateřské mléko po narození nesmírně důležitou a jedinou vhodnou potravou. To platí pro prvních 6 měsíců života. Okolo 6. měs. postupně začínáme s prvními příkrmy a podíl pevné stravy se postupně zvyšuje až asi do 3. roku věku. Pak se dá určitě s klidným srdcem přestat kojit. Pokud to však mamince i dítěti vyhovuje, samozřejmě lze i později v kojení pokračovat. Po odstavení, stejně jako u ostatních druhů savců, už žádné mléko potřeba není. Tím méně mléko pasterizované, a navíc od jiného živočišného druhu.

Kravské mléko je určeno telatům a je ideální pro jejich růst a vývin. Má méně cukru potřebného především pro výživu mozku. Zato má více vápníku a bílkovin (tele do 1 roka svou porodní váhu zdesetinásobí, zatímco hmotnost dítěte se do roka zvýší jen na trojnásobek jeho hmotnosti) krom toho má pro nás nevhodný poměr vápníku (Ca) a hořčíku (Mg). Tyto minerály potřebujeme v poměru 1:1, max. 2:1. V kravském mléce je však na 10 dílů Ca jen 1 díl Mg. A co se stane s Ca, který tím pádem využít nedokážeme? Ideální by bylo jej vyloučit. To je však v tomto poměru a u mléka, které prošlo pasterizací, velice obtížné. Minerály již nejsou organicky vázány, jako byly v původní syrové potravině - mají anorganický charakter. Tělo sice část přebytečného Ca vyloučí, ale i k tomu potřebuje další Mg, který si bere z kostí a zubů, přesto, že se jedná o minerál nedostatkový. Anorganický Ca, který vyloučit nezvládne, uloží v měkkých tkáních, jako jsou cévy, nervová tkáň včetně mozku a kloubní chrupavky. A takto už odmalinka pracujeme na ucpávání cév, křečových žilách, skleróze i artróze a díky odebírání nedostatkového hořčíku zároveň na zubním kazu a osteoporóze.

Mléko zároveň zahleňuje a okyseluje, což na jedné straně připravuje živnou půdu různým mikroorganizmům a na straně druhé nás opět zbavuje Ca a Mg, které jsou potřeba na vyrovnání pH.

Dalším podstatným aspektem běžné mléčné výživy je kasein - hlavní bílkovina kravského mléka. Mateřské mléko je mlékem albuminovým. Proto nejsme na trávení kaseinu připraveni - nemáme vhodné trávicí enzymy v potřebném množství. V kravském mléce sice tyto enzymy přirozeně obsaženy jsou, ale pasterizací jsou bohužel zničeny. Proto je pro nás kravské mléko těžko stravitelné a mnoha lidem způsobuje alergie, trávicí potíže, zahlenění a je i karcinogenní. Laktóza (mléčný cukr) často bývá špatně tolerována (což bude zřejmě opět způsobeno pasterizací a nedostatkem enzymů, protože laktózu obsahuje i mateřské mléko, v němž, pokud vím, nevadí).

Ve skutečnosti však po odstavení (alespoň pokud bylo dítě kojeno do roka a déle) žádnou náhradu za mateřské mléko nepotřebujeme - stejně jako ostatní savci. A i kdyby bylo dítě odstaveno dříve, bylo by mnohem lepší zařadit mléko kozí, které neprošlo pasterizací.

Má zkušenost se živou stravou a kojením

Na živou stravu jsem přecházela, když jsem kojila syna. Bylo mu tehdy 6 týdnů a od narození po každém kojení trpěl kolikami. Masírování a zahřívání bříška pomáhalo jen na chvilku, a navíc jsem věděla, že trpí kvůli mně. Vždyť mi bylo také permanentně špatně a nadýmalo mě snad cokoli, co jsem snědla. A potíže mi dělala hlavně zelenina, a ještě víc ovoce. Tehdy už jsem ale věděla, že vinu nenese žádná z těchto zdravých potravin, ale stav mého těla, a především mého trávicího traktu kvůli tomu, co jsem odmalinka jedla.

Po krátkém rozmýšlení se mi podařilo přesvědčit mého muže ke koupi dobrého odšťavovače a já se pustila do očistné kúry (podrobně popsáno v knize "Nevšední gurmán"). Když se pro něco rozhodnu, jsem obvykle přesvědčena, že to bude fungovat. Účinek, jaký se dostavil, jsem ale rozhodně nečekala. Synovy koliky přešly už v průběhu očistné kúry! A to se říká, že se maminky v době kojení do podobných věcí nemají pouštět, aby se škodliviny nedostaly do mléka a dítěti ještě víc neuškodily. Jenže synovi bylo dobře a mně také. Přechod na živou stravu sice ještě nebyl stoprocentní. Občas jsme jedli ryby, vejce, smetanu, kozí a ovčí sýry, jáhly, pohanku a výjimečně i žitné placky, ale ca 80% naší stravy tvořila syrová zelenina a ovoce. A cítili jsme se dobře a byli jsme zdraví. A co mi připadalo nejdůležitější, syna jsem v pohodě a zdraví kojila 3 a čtvrt roku (odstavení proběhlo bez potíží - prostě jsem mu to vysvětlila).

Zatímco starší dceru (tehdy se stravou relativně zdravou, ale zdaleka ne živou) jsem nezvládla kojit ani rok a půl. Už v jejím roce jsem byla velice vyčerpaná a pak začaly přicházet chřipky jedna za druhou. První krátká a lehoučká, za měsíc o něco horší, při třetí nebo čtvrté už jsem musela poprosit babičku o hlídání... Pak začaly i veliké potíže s prsy a nakonec asi po roce a pěti měsících kojení jsem dceru musela odstavit. Byla jsem z toho smutná, ale už jsem to fyzicky ani psychicky nezvládla. Navíc jsem se po celou dobu kojení potýkala s výkyvy v tvorbě mléka. Někdy se zdálo, že je ho málo, jindy zase příliš mnoho a tvořily se zatvrdliny. Po nástupu živé stravy při kojení syna jsem tyto potíže už znovu nepoznala. Mléka bylo vždy akorát a syn byl spokojený.

A navíc se srovnaly i mé letité potíže jako alergie na pyl a prach, bolesti hlavy, suchá pokožka, kolísající hmotnost a spíš sklon přibírat na váze, trávicí obtíže a mnohé další.

Živý organizmus je dokonalý a má skvělou samo-léčící schopnost. Jen je potřeba pracovat s ním, podpořit jej v jeho práci zdravým způsobem myšlení, skutečně zdravou stravou (živou, pro náš druh vyhovující, v ideálním složení, kombinacích a v ideálním množství) a zdravým pohybem a co nejdelším pobytem na čerstvém vzduchu za každého počasí.

Může se zdát, že je toho mnoho. Někdy člověku může trvat nějakou dobu, než svůj životní styl přebuduje. Ale stojí to za to. A když se to povede (většinou postupně, zvolna, s nadšením objevovat možná zdánlivě nové), člověk obvykle zjistí, že si to báječně užívá, že je mu dobře.

"Přirozená léčivá síla uvnitř každého z nás je nejdůležitější silou v procesu uzdravování." (Hippokrates)

Jak se domluvit s dětmi, partnerem, babičkou...?

Pravdou bohužel zůstává, že nemůžeme nikoho změnit, pokud on sám nebude chtít. Můžeme být příkladem, můžeme vyzařovat lásku a konstruktivně komunikovat. Výsledek však vždy záleží nejen na nás, ale také na našem protějšku.

A jak může vypadat konstruktivní komunikace?

Důležitý je klid a osobní příklad. Zastavme se v sobě... Uvědomme si: "Má cesta není ta jediná a tím méně jediná správná a věci nemusejí jít vždy tak, jak já chci (ani když mám ten nejčistší úmysl/záměr). A přesto: Vše se děje tak, jak má."

Zkusme najít (použít) způsob komunikace, který má rád ten, kdo chceme, aby naslouchal. V nouzi může být vodítkem to, čemu bych byl ochoten v podobném případě naslouchat já. Obvykle zahrnuje naslouchání, vstřícnost, empatii, "pochopení". Ptejme se, vysvětlujme (pokud je druhá strana ochotna naslouchat), řekněme, co bychom rádi a proč. Ptejme se: "Mohlo by to být tak a tak...?" Buďme však zároveň skutečně vnímaví a nemluvme příliš.

Společně doma uspořádejme věci, režim, pravidla tak, aby to všem co nejvíc vyhovovalo, aby si nikdo nepřipadal stranou, přehlížený... A nejlépe to udělejme ve spolupráci s dětmi. I jich se ptejme a vážně uvažujme o tom, co se dozvíme.

Starším dětem, mají-li zájem, umožněme podílet se na přípravě pokrmů.

Nejde to přesně tak, jak bych chtěl(a)? Co mi to chce říci, co nevidím...? I druhý rodič/partner má právo na svůj názor i na své omyly, má právo leccos nevidět. Každému se to stává a neznamená to, že jsme špatní. Jsme takoví, jací jsme. Nevím o nikom, kdo by měl naprosto ideální dětství a podmínky v rodině, a přesto znám spoustu lidí, kteří vyrostli v báječné bytosti schopné se učit, vnímat ostatní a jejich potřeby, šířit radost a porozumění. Proto věřím, že i naše děti tuto šanci mají i přes všechny nedokonalosti nás rodičů. Dělejme všechno tak, jak nejlépe umíme a zároveň přijímejme vše s láskou, úctou a respektem. Nenechme si líbit špatné zacházení s námi či našimi dětmi. Rozhodně se vymezujme. Svému okolí však vždy zároveň dávejme najevo lásku, úctu a respekt. Všichni jsme báječní a jedineční, všichni máme velikou hodnotu pro sebe i pro ostatní.

Co pomáhá?

• Pochopení a objetí přímo léčí. Objetí nemusí být vždy fyzické, i když je skvělé, když se k němu dopracujeme nebo když je takový přístup u nás běžný. Význam objetí je hlavně v přijetí se vším všudy.
• Radost, zábava, kreativita - společně vytvářené hostiny rodinné i pro známé naše i našich dětí, tvoření nových neobvyklých receptů
• Zapojme ostatní členy rodiny - děti, partnera, babičky... pokud chtějí

Teprve v okamžiku, kdy si uvědomím, že se události nemusejí dít vždy tak, jak chci, a přesto je to v pořádku, pak se mohou začít dít tak, aby byli všichni spokojení. I já.

Stravování ve škole či školce

Škola může být z legislativního pohledu relativně jednoduchá. Děti se ve škole stravovat nemusí, tak obvykle řešíme jediný detail - aby si donesené jídlo mohly sníst spolu s ostatními kamarády ve školní jídelně. A jelikož jsou dnes různé výživové i lékařsky indikované odlišnosti poměrně běžné (bezlepkové diety, alergie, intolerance různých potravin...), personál školy i školní jídelny v zásadě bývá konzumaci doneseného jídla do školní jídelny nakloněn.

V mateřské škole bývá situace jiná. Za zdraví a bezpečnost dětí ve školce plně odpovídají zaměstnanci MŠ a vše je pod přísnou kontrolou příslušného školského úřadu a hygienika. I zde však situace řešitelná je. Záleží především na přístupu rodičů (chápající a mírný přístup pomáhá získat pochopení ze strany školky), na vedení mateřské školy i na jednotlivých paních učitelkách a paní hospodářce, která odpovídá za provoz kuchyně a stravování dětí. Samozřejmě můžeme vstřícnost zařadit do kritérií pro výběr vhodné školky. V neposlední řadě může pomoci i paní doktorka. I mně pomohla, když potvrdila, že se dceři i synovi po konzumaci některých potravin objevuje atopický ekzém a že proto souhlasí s tím, aby tyto potraviny byly z jejich jídelníčku vynechány. Pak už stačilo domluvit se ve školce a od hygienika získat e-mailem vyjádření, že řešení individuálního stravování v MŠ není v jeho kompetenci. Že pouze musí být zajištěno, aby se jídlo donesené z domova při přípravě nesetkalo s jídlem pro ostatní děti - tj. nesmí projít kuchyní MŠ a nesmí být skladováno ve stejné lednici. Jelikož obvykle v MŠ bývá i lednice mimo školní kuchyni, která je vyhrazená pro paní učitelky, může si zde ukládat jídlo i naše dítko a problém je vyřešen. Díky prázdninovému provozu školek mám zkušenosti s více MŠ a všude šla situace vyřešit. Pouze v jedné školce chtěla paní ředitelka navíc mé písemné prohlášení, že za zdravotní nezávadnost synových z domova donesených jídel odpovídám já.

Zelené banánové pyré

¼ avokáda nebo lžíce ořechů či mandlí, 1 banán, hrst špenátu (nebo víc - dle chuti)

Pokud použijeme ořechy nebo mandle, je vhodné je přes noc namočit. Ráno slijeme vodu, dobře je propláchneme čistou vodou. Mandle můžeme oloupat (nejlépe se loupou ca 2 h po namočení teplou vodou, ve které ještě pohodlně udržíme ruku). Po oloupání dále máčíme (do druhého dne).

Všechny suroviny společně rozmixujeme a hned podáváme.

Krom špenátu lze použít i hlávkový salát, rukolu, ale také byliny ze zahrady: ptačinec žabinec, pár mladých lístků pampelišky, vršky mladých kopřiv, které ještě nekvetly a jen dobře rozmixované, aby nemohly žahat.

Jindy místo banánu (nebo spolu s banánem) použijeme jablko, hrušku, angrešt, meruňky... nebo jablko s rybízem apod.

Zmrzlina a'la pistáciová

Skutečná lahoda pro starší děti i dospělé (ale až k svačině, mražené hned po ránu není vhodné).

Nejpozději večer předem dáme zmrazit banány (použijeme-li odšťavovač Champion, hodí se banány před zmrazením nakrájet na třetiny).

Zmrazené banány protlačujeme odšťavovačem Champion a prokládáme lístky špenátu nebo jiné listové zeleniny. Hned podáváme.

Nemáme-li Champion, poslouží i obyčejný tyčový mixér:

• banány po vyndání z mrazničky nakrájíme na ca 1 cm kolečka (během krájení mražený banán nepatrně povolí)
• přendáme do velkého hrnku
• přidáme pár lžic vody a rozmixujeme buď samotné, nebo se špenátem, případně s menší lžičkou zeleného ječmene v prášku

(je to vlastně koncentrovaný chlorofyl se všemi výživnými látkami, které se v obilné trávě vyskytují - sušeno při 32 °C. Tu zatím zřejmě nejkvalitnější šťávu ze zeleného ječmene ráda dodám).

• Výživným a chuťově jedinečným přídavkem je i kvalitní syrový žloutek (mixujeme zároveň s ostatními surovinami.

Na 2 banány 1 žloutek a hrst čerstvého špenátu nebo jiné listové zeleniny, příp. ½ čl. prášku ze zeleného ječmene

Mrkvový krém s mandlovou smetanou - pro celou rodinu

Suroviny:

300g mrkve

100g petržele

(¼ lžičky kari - pro děti vynechat)

¼ lžičky koriandru

1PL citrónu

1-3 PL olivového oleje (podle toho, zda použijeme i avokádo)

(½ avokáda)

(1-2 růžičky brokolice)

200 g rejuvelacu (voda z fermentovaného obilí - viz kniha Nevšední gurmán) nebo vody

Na ozdobení:

pažitka či zelená cibulka krájená na drobná kolečka nebo nadrobno krájený pórek (pro starší děti a dospělé)

2 lžíce mandlového sýra (vyrobeného dle receptu v kuchařce Nevšední gurmán na str. 107)nebo

mandlová smetana (1/4 hrnku mandlí namočených a zastudena oloupaných najemno rozmixovat v půl až celém hrnku vody)

Postup:

• Očistíme zeleninu.
• Mrkev a petržel v robotu nastrouháme nebo rozmixujeme.
• Do mlékovaru přendáme nastrouhanou mrkev a petržel, přidáme koriandr, citrón, olivový olej a avokádo a rozmixujeme tyčovým mixérem najemno. Zároveň pomalu zahříváme a kontrolujeme teplotu.
• přidáme rejuvelac nebo vodu a dále mixujeme a ohříváme až na ca 40 °C.
• Můžeme přidat 1-2 růžičky brokolice. Miminkům lze vmixovat, pro ostatní rozdělíme na malé růžičky a vsypeme do polévky.
• Polévku přendáme na talíře, ozdobíme mandlovým sýrem nebo smetanou, ozdobíme natěmi a ihned podáváme.

Tip: Pro lepší udržení teploty polévky lze talíře předem horkou vodou nahřát.

Boršč - též pro celou rodinu

Suroviny:

300 g mrkve

100 g petržele

300 g červené řepy

4 rajčata

1 červená paprika

2 PL olivového oleje

1-2 PL jablečného octa

1-2 PL citronové šťávy

250 g kysaného zelí nejlépe domácího kvašeného bez soli (viz rovněž kniha "Nevšední gurmán")

(až 1 čl himálajské soli - přejeme-li si a pokud kysané zelí nebylo slané)

250 ml rejuvelacu (rovněž viz kniha "Nevš.gurmán") nebo vody nebo mrkvové šťávy s řepnou v poměru 3:1

Na ozdobení:

mandlový sýr (viz kniha Nevšední Gurmán) nebo mandlová smetana

zelená naťová cibulka nebo pórek krájené na kolečka

Postup:

• Hrst kořenové zeleniny necháme stranou. Ostatní mrkev, petržel a červenou řepu rozmixujeme do hladka.
• Přidáme rajčata, papriky, olivový olej, jablečný ocet, citrón (sůl) a dále mixujeme na jemnou krémovou konzistenci.
• Vložíme do mixéru mrkev, petržel a červenou řepu, které jsme odložili stranou a rozmixujeme jen tak, aby zůstaly malé kousky.
• Přidáme kysané zelí a rejuvelac, vodu nebo zeleninovou šťávu a už jen a zahříváme až na 40°C. (Malým dětem můžeme rozmixovt vše najemno, ale některé ocení i zkušenost něco kousat. I když to nemusí být vždy zrovna součástí polévky.)
• Na tenká kolečka nakrájíme naťovou cibulku nebo pórek.
• Boršč nalijeme do talířů (mohou být předehřáté horkou vodou). Ozdobíme mandlovým sýrem nebo smetanou a posypeme cibulkou či pórkem.

Dobrou chuť!